(1962-1967)
Na počátku šedesátých let byli Teds nahrazeni tzv. Mods (známí také jako Modemisté). Jejich styl se vyznačoval hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové hudbě a jízdě na scootrech. Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé buržoazie. V polovině 60. let však odešla většina mods k hippies, a zbylí drsnější mods vytvořili na konci 60. let tzv. Hard Mods.
(1960-1970)
Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, část mladých přistěhovalců založila skupinu zvanou Rudeboys. Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Rozšířili se mezi mladými imigranty z Antil v Anglii. Spolu s mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Pro Rude boys bylo charakteristické typické oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude boys respekt a líbil se jim jejich styl života.
Skinheads
(1967-1971)
Výsledkem setkání anglických Hard Mods a jamajských Rude boys byl vznik skinheads. Tento kult vycházel především z předchozích uskupení jakými byli Teddy Boys, Mods či Rudies (černá mládež z Indie), mládeže která měla už dost neuhlazené módy hippies a politikaření okolního světa. Hnutí skinheads bylo svou podstatou antirasistické a apolitické. Byli to jak běloši, tak i příslušníci ostatních ras.Večer co večer se tyto skupinky scházely při poslechu reggae, či stylově spřízněného ska - totiž hudby, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky (např. Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile značky ben Sherman. Byla to směs ohozu k označování buržoazie a pracovních oděvů. Tito "tvrdí" hoši byli tehdy vlastně mnohem tolerantnější než milující hippies a také byli mnohem nekonformnější než proti měšťáctví bojující součastníci. Byli hrdí na to že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali najevo odpor k hippies krátkými sestřihy.Oblíbeným povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost svému klubu. Skinheads začli páchat drobné výtržnosti a dostávali se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými "gangy" Skinhedů docházelo k rozřazování "revírů" spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadali i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce, poněvadž si mysleli že jim berou práci a domovy, a pak kvůli jinému náboženství. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976 nejsou skinheads v podstatě vidět.
(1970-1973)
Koncem roku 1969 se u skinheads změnil účes a vlasy povyrostly více jak 5 cm, avšak tyto musely být pečlivě upraveny a s pěšinkou na straně. S tím také souvisela krátkodobá synonymní změna názvu na Suedeheads. Oblečení je více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Tito "elegáni" však během roku 1972 téměř vymizeli spolu s celým hnutím.
(1971-1974)
S doznívajícím hnutím skinheads byli na céně i Smoothies, kteří měli vlasy ještě o něco dělší než Suedeheads, nicméně měli stejnou zálibu ve fotbalu a černé muzice. Rovněž adoptovali glam rock.
(1972-1977)
Styl Bootboys, styl ulice, byl spojen zejména se Suedeheads a Smoothies a zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město. Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči od Anthony Burgesse. Byli fanošci fotbalu a vyskytovali se hlavně v okolí stadiónů.
Návrat Skinheads (1977 až dodnes)
V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé problémy. V této situaci vzniká Punk, který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je sice nyní více, nicméně se už všichni nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy obarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod.Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Skinheads vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali Teds, byli tradicionalisté.Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali plastic punky (zkomercionalizované forma punks), jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. V Londýně byly hospody, jejíchž klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl tolerován. Muzika se posunula od ska k Oi! punku, tvrdé hudbě s texty výrazně protestující proti všemu (např. 4-Skins, The Last Resort). Některé skupiny (jako Sham 69 nebo The Business) se více radikalizovaly co se týče třídních pozic a vyjádření working class (pracující třídy) . Koncem 70. a začátkem 80. let nastal opět revival Ska s hnutím 2-tone (jako Specials, Bad Manners nebo Madness). Tento nový rozkvět se umožňoval skinheadům odvolávat na kořeny a původ hnutí, symbolizovaný černobílou šachovnicí ska symbolizující antirasismus a jednotu.
(1978 až dodnes)
Principiélně souvisí se zjevením 2-tone Ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny jako reakce na nacifikaci, která započala.V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Oblékají se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají tradiční SKA. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám (nepočítali alkohol).
Oi! Skins
(1980 až dodnes)
V roce 1980 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi (Oi! je hudba antinacistického stylu, která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu stály Cockney Rejects se svym songem Oi!Oi!Oi!, podle kterého dostal celej styl jmémno). Tato hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/, pivo, o pracující třídě, hrdosti atd.). V současné době jsou Oi! scéna a 2-tone scéna často provázané. (Oi = odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně postupně vžitý jako pozdrav mezi dělníky v Londýně).
hei to je fakt bomba prostě Oi..jen tak dál!!!!